Děti se vyvíjejí různým tempem. Některé ve třech letech plynule vyprávějí příběhy, jiné se i v pěti letech vyjadřují pouze krátkými větami nebo nahrazují složitější slova jednoduchými zvuky. Rozvoj řeči je komplexní proces, který ovlivňuje mnoho faktorů – od prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, přes podněty, které dostává, až po individuální dispozice.
Jaké jsou nejčastější chyby v přístupu k rozvoji řeči a jak jim můžete předcházet?
1. Málo příležitostí k mluvení
Dítě se učí řeč napodobováním a aktivním používáním jazyka. Pokud nemá dostatek příležitostí komunikovat, jeho slovní zásoba i schopnost tvořit věty se rozvíjejí pomaleji.
Jak se málo šancí k mluvení projevuje?
→ Dítě odpovídá jednoslovně nebo pouze kývne hlavou.
→ Má potíže s formulací vět a jejich rozvíjením.
→ Používá velmi omezenou slovní zásobu.
Jak potížím předejít?
→ Vytvářejte situace, kde musí dítě mluvit – místo otázek „Chceš jablko?“ zkuste otevřené otázky a dávejte na výběr: „Co bys chtěl k svačině? Jablko, nebo banán?“
→ Podporujte vyprávění zážitků – nechte děti popsat, co dělaly o víkendu, jaký mají oblíbený film nebo co je dnes ve školce nejvíc bavilo. Když má dítě s vyprávěním problémy, zkuste mu pomoci využitím obrázkových knížek nebo obrázkových karet, pexes a podobně.
→ Hrajte hry na dialogy – například při hrách na obchod nebo restauraci mohou děti přirozeně trénovat větnou stavbu a komunikaci.
→ Hrajte stolní a karetní hry – i tady děti procvičí slovní zásobu a další řečové dovednosti.
2. Přehnané zjednodušování, nebo naopak příliš složitá řeč
Pedagogové i rodiče často přizpůsobují svou řeč dětem, ale někdy až příliš. Pokud na dítě mluvíme příliš jednoduše („Dáš papu?“), ochuzujeme ho o přirozený kontakt s bohatší slovní zásobou. Naopak příliš složité věty mohou způsobit, že dítě řeči nerozumí a nemá chuť komunikovat.
Jak najít správnou míru?
→ Mluvte přirozeně – místo „Hají, papat“ používejte „Půjdeme spát“ nebo „Půjdeme jíst.“ Pokud dítě ještě neumí dostatečně dobře pojmenovávat věci, činnosti či aktivity a používá jednodušší pojmy, vůbec to nevadí. Můžete ho podpořit tak, že jeho slovo použijete také a zároveň pojmenujete správným slovem. Například: „Tam je haf!“ Dospělý podpoří dítě tím, že řekne: „Ano tam je haf, tam je pes.“ Nebo „Dej ham.“ Dospělý řekne: „Ano dám ti ham, dám ti jídlo (jogurt, jablko apod.)“
→ Přizpůsobte věk dítěte – pokud vidíte, že dítě složitější větu nechápe, rozdělte ji na kratší úseky a dejte mu čas na reakci. Když dítě dobře nerozumí, stačí někdy jen zkrátit a zjednodušit větu nebo nahradit jedno slovo jiným slovem, které už dítě zná.
3. Nedostatek otázek a rozhovorů
Otázky dávají dítěti prostor přemýšlet a formulovat odpovědi. Pokud dospělí kladou jen uzavřené otázky typu „Líbilo se ti to?“ s odpovědí ano/ne, dítě nemá prostor rozvíjet svou řeč.
Jak na správné otázky?
→ Otevřené otázky: Místo „Máš rád pohádky?“ zkuste „Která pohádka se ti líbí nejvíc a proč?“
→ Otázky na detaily: „Co se stalo potom?“ „Jak by to dopadlo, kdyby…?“
→ Otázky na emoce: „Jak ses cítil, když jsi postavil tu velkou věž?“
Zkuste si ve školce povídat o příbězích, které společně čtete. Ptejte se nejen na děj, ale i na pocity postav nebo možné jiné varianty zakončení pohádky.
4. Přílišná korekce chyb
Pokud dítě opakuje slovo nesprávně („já pitla“ místo „já pletla“), přirozená reakce dospělého bývá opravit ho. Neustálé opravování ale může dítě demotivovat a způsobit, že se bojí mluvit.
Jak vypadá správná reakce dospělého při chybě? Měl by zkomolené slovo uvést na pravou míru, říct jeho správnou variantu. Nevyžadovat, aby dítě slovo zopakovalo – stačí zaručit, aby slyšelo správný tvar daného slova. Dítěti tak poskytujeme takzvaný správný řečový vzor.
Jak to dělat správně?
→ Místo oprav opakujte větu správně: Dítě: „Já viděla kráva.“ Pedagog nebo rodič: „Ty jsi viděla krávu? A co dělala?“
→ Nechte dítě dokončit myšlenku, než ho opravíte – přerušením ztratí nit a může se začít stydět.
Důležité je vytvořit ve třídě atmosféru, kde se dítě nebojí mluvit, i když dělá chyby.
5. Nadměrné využívání technologií
Dítěti, které tráví hodiny u tabletu nebo televize, často chybí aktivní řečová interakce. Pasivní příjem informací nenahrazuje skutečný dialog.
Jak tomu předejít?
→ Omezte čas strávený u obrazovek, místo toho zapojte hry na rozvoj řeči.
→ Využívejte technologie smysluplně – například společné poslechy audiopohádek, o kterých si pak s dětmi povídáte.
6. Nedostatečné propojení řeči s motorikou
Řeč a jemná motorika spolu úzce souvisí. Děti, které mají nevyzrálou motoriku mluvidel, mohou mít problémy s výslovností některých hlásek.
Jak motoriku podpořit?
👅 Hry s jazykem – olizování rtů, posunování jazyka ze strany na stranu, nafukování tváří.
💨 Dechová cvičení – foukání do brčka, sfoukávání peříčka, bublifuk.
🪡 Hry na rozvoj jemné motoriky – modelování, trhání papíru, navlékání korálků.
Čím lépe dítě zvládá jemnou motoriku, tím snazší pro něj bude ovládat pohyby mluvidel. Motorika mluvidel a grafomotorika patří mezi nejnáročnější a nesložitější motorické mechanismy ve vývoji celkové motoriky.
7. Přehlížení řečových obtíží
Řada rodičů i pedagogů věří, že dítě „z toho vyroste“. Některé vývojové nedostatky však mohou přetrvávat a komplikovat dětem nejen komunikaci, ale i budoucí školní docházku.
Kdy zpozornět?
🚨 Pokud dítě mezi druhým a třetím rokem nepoužívá alespoň padesát slov a nespojuje je do dvouslovných vět.
🚨 Pokud po třetím roce pomalu narůstá slovní zásoba a dítě nemluví adekvátně vůči svému věku.
🚨 Pokud máme podezření, že nám dítě dostatečně dobře nerozumí.
🚨 Pokud je jeho řeč nesrozumitelná i pro pedagoga.
🚨 Pokud má potíže s tvorbou gramaticky správných vět.
🚨 Pokud se dítě bojí mluvit nebo se straní kolektivu kvůli problémům s řečí.
V takových případech je vhodné doporučit rodičům konzultaci s logopedem.